I wanna lose my mind, like a maniac

Líbí se ti moje psaní a nevadí ti 1D? So C'mon! → We have to tell them

I'm followed by Mr. Hangover (Shin) and Perrie Edwards!

Elements - 16. Kapitola

23. ledna 2013 v 7:14 | LambertGirl |  Elements
Hey guys! Ano, nemáte halucinace, opravdu je to tak! Je tady Elements! Dnešní díl je trošku... zmatený, ale vzhledem k Tommyho situaci se není co divit. No, uvidíte sami ;)*
Enjoy!



*ADAM*
,,Tommy, to jsem zase já. Jasně, kdo jinej, že jo. Asi už mě máš plné zuby, co?" Povzdechnu si a pohladím ho po hřbetě ruky. Jeho stav se stále nezměnil, sice se nezhoršuje, ale ani nezlepšuje. Naopak můj stav, ten se zhoršuje. Nemůžu spát, nemůžu jíst, vypadám jako chodící mrtvola. Zhubl jsem nejméně o pět kilo a to jsou to teprve tři dny, co je Tommy v tomhle stavu. Jestli to takhle půjde dál, budu na tom brzo hůř než on. Vtom se otevřou dveře a do místnosti vstoupí lékař. ,,Dobrý den," pozdravím ho a on se na mě usměje. ,,Pane Lamberte, něco pro vás mám. Stav pana Ratliffa vykazuje malé, ale opravdu jen malé zlepšení. Nic vám od toho neslibuji, ale přeci jenom je to krok vpřed." Malé zlepšení? Malé? Já chci úplné zlepšení, krucinál! Přesto se usmívám a kývnu hlavou. Proč mu nedat dojem, že mi zlepšil náladu? Jakmile ale odchází, svěsím ramena do původní polohy a stisknu Tommyho ruku. ,,Měl bych to brát pozitivněji, co? Jsi mi o kousek blíž. Ale když ono to nejde.Já prostě vejdu do téhle místnosti a dojde mi, že mám zhroucený celý svět. Alespoň dokud se neprobudíš. Což musíš, jasný? Nesmíš mě tu nechat." Začíná se mi špatně mluvit, polknu a přiškrceným hlasem dodávám: ,,Miluju tě, Tommy." Po tváři se mi spouští první slza, polykám tiché vzlyky, doléhá na mě veškerý stres, celá situace, prostě to nezvládnu, takhle už dál nemůžu. Zhluboka se nadechnu, abych svůj hlas trochu uklidnil a vyslovuji: ,,Kdybych aspoň věděl jistě, že mě slyšíš. Co mám dělat?" Pohladím ho po chladné tváři a chvíli nechávám dlaň lehce položenou na místě. Pak dostávám nápad, na první pohled se jeví jako naprosto skvělý, sice nevím, jak moc skvělá bude jeho realizace, ale co, musím zkusit, co se dá. Vstávám a rychle mířím ke koupelně. Zhluboka se nadechnu a s povzbudivou myšlenkou, že je to pro Tommyho natáhnu ruku k umyvadlu a pouštím studenou vodu. Br. Nelíbí se mi i pohled na studenou vodu, natož pak to pomyšlení, že se jí budu muset dotknout. Fuj. Štítivě natahuji prsty dopředu a konečky namočím v proudu vody. Postupně, pěkně pomaličku, smáčím celou dlaň.

*TOMMY*
Proboha, tohle je tak matoucí pocit. Zkuste si to představit! Ono se to vlastně nedá tak dobře představit, lidská fantazie na to není dost depresivní. Jako bych byl normálně vzhůru, jenom necítím tíhu těla. Ale moje myšlenky fungují normálně, teda, kdybych věděl, kde se nachází moje hlava, asi by mě bolela, teď akorát přemýšlím trochu zpomaleně. A, co je ještě divnější, slyším, co se děje kolem mě. Teda, spíš kolem mého těla, já jsem momentálně spíš... já nevím, mysl? Duše? Nevadí mi to, určuju podle toho čas, dobu, kterou strávím v tomhle stavu. Předpokládám totiž, že Adam chodí každý den, poslouchat ho mi pomáhá. I když mě ubíjí, když pláče a já nemůžu nic udělat, přesto že mám silné nutkání vstát, obejmout ho, slíbat z něj veškeré slzy a smutek, který jsem mu způsobil. Ale zkrátka to nejde. Necítím paže, abych ho objal, nemám nohy, na které bych se mohl postavit, moje oční víčka by byla těžká jako z olova, kdybych je ovšem dokázal lokalizovat. Já prostě nevím kde jsou. Vím kde by měly být, ale nejsou tam. Slyším Adamův povzdech, měl bych zase začít poslouchat, co říká. V místnosti je ale ticho, začínám počítat Adamovy nádechy a výdechy. Pak zaslechnu zvuk otevírajících se dveří a hlas, starší než Adamův, podle toho, co jsem dosud slyšel, je to zřejmě můj ošetřující doktor. Adam ho zdraví, on odpovídá oznámením, že pro něj něco má. Říká něco o zlepšení, moje myšlenky nabírají ironický nádech, je trošku zvláštní, že já to zlepšení nepozoruju. Následují kroky a já poznám, že jeden z nich právě odešel. Doufám, že to nebyl Adam. Vtom se jakoby víc zblízka ozývá jeho hlas: ,,Měl bych to brát pozitivněji, co? Jsi mi o kousek blíž. Ale když ono to nejde.Já prostě vejdu do téhle místnosti a dojde mi, že mám zhroucený celý svět." Fajn, opravdu je poněkud frustrující nemoct odpovědět. ,,Alespoň dokud se neprobudíš. Což musíš, jasný? Nesmíš mě tu nechat." Hlavně neplakej, prosím. Moc mi to nepomáhá. ,,Miluju tě, Tommy." Dodává ještě třesoucím se hlasem, po tomhle prohlášení, které mi zvedlo náladu, následuje první tichý vzlyk, hned po něm mnoho dalších. Proč, když necítím nic jiného, tuhle bolest cítit můžu? Bez toho bych se klidně obešel! Je to snad to zlepšení, o kterém mluvil ten doktor? Když tady byl minule, jenom jsem poslouchal jeho pláč, ale mezi mnou a okolním světem byla jakási... mlha. Adame, nebreč mi tady, trhá mě to na kousky. Prosím! Naštěstí se po chvíli uklidňuje, jinak bych asi opravdu zešílel. Popotáhne nosem a pokračuje ve svém monologu. ,,Kdybych aspoň věděl jistě, že mě slyšíš. Co mám dělat?" Chvíli je ticho, můžu poslouchat jeho pomalu se uklidňující dech. Mohl by zase začít mluvit, jeho hlas mi pomáhá udržet si zdravý rozum. V rámci možností. Počkat, zdá se mi to, nebo slyším pohyb podezřele připomínající vstávání? A kroky?! Ne, neodcházej! Potřebuju zaměřit rty, čelisti, jazyk, musím mu říct, aby zůstal! Celou myslí se upínám na místo, kde by přibližně měla být moje pusa, ale necítím naprosto nic. Tak jinak, zkusím se zaměřit třeba na ruku, to bude možná jednodušší. Zdálky slyším pípání nemocničních přístrojů, kapání jakési tekutiny, pravděpodobně nitrožilní výživa, a pak - to je ono! Tekoucí voda! Správně, Adame, jen do toho! Vodu! Dones mi vodu, Fireboyi! To je přesně to, co potřebuju. Slyším rychle se přibližující kroky, pak jeho tichý, sametový hlas. ,,Waterbaby, něco mě napadlo. Nevím, jestli to bude fungovat, ale zkusím to. Pokud mě slyšíš, pomoz mi. Bude to pravá dlaň, zlato." Ach, cítím záblesk... čehosi. Je to jako tenké vlákno energie, táhnoucí se z místa někde vpravo až k mé mysli. Napadne mě, že bych se mohl jít podívat, kam vede. A ve chvíli, kdy si to pomyslím, se dávám do pohybu směrem doprava, za tím proužkem. Má pěknou, světle modrou barvu, jako něco, co mám rád, ale nedokážu to přesně identifikovat. Hmm, pěkně to září, tak modře... a končí to. Dál to nevede. Už vím co to je! Voda. A já... myslím, že cítím. Je to ruka, pravá. O tom Adam mluvil, když říkal praví dlaň. Teď si jenom vzpomenout, jak s ní pohnout. Můj mozek už si odvykl dávat příkazy k pohybu. Takže, jenom malý pohyb, to bude stačit. Ano! Od konečků prstů se můj cit roztahuje do celého těla, proto od sebe ztěžka odlepuji oční víčka. Párkrát zamrkám, než se můj pohled zaostří a já spatřím Adamovu tvář. Tváří se hrozně šťastně, asi mu někdo udělal radost. Au, už je to tady. Bolest. Bolí mě hlava, břicho, hrudník, všechno. Ale je to lepší, než ten matoucí pocit, co jsem.... sakra, už si na něj vůbec nepamatuju. Otevírám pusu a zkouším své hlasivky. Chraptivým hlasem říkám první pravdivou větu, která mi padne na jazyk: ,,Miluju tě."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Zapsal jsi se do Glamberts?

Ano 81.5% (22)
Ne 18.5% (5)

Komentáře

1 Elle Ratliff Elle Ratliff | Web | 23. ledna 2013 v 15:39 | Reagovat

Jupííí!!! :3
Tenhle díl a zmatený? Mě to přišlo úplně v pohodě, i když já zmateně myslím celej život :D
Jsem moc ráda že se Tommy probral, geniální nápad s tou vodou, fakt! ^^

2 LambertGirl LambertGirl | Web | 23. ledna 2013 v 20:21 | Reagovat

Díky :) no, s tou vodou, potřebovala jsem, aby se probral, ale přišlo mi blbé napsat něco ve stylu "Tommy, prober se. Jé! Ty ses probral! Hurá..." to by bylo zvláštní... No a pak mě napadlo - voda! Jistě. :-D
[1]:

3 Karin Karin | 23. ledna 2013 v 21:13 | Reagovat

Jupíí probral se honem další díl. :-)  ???

4 Stella Stella | Web | 24. ledna 2013 v 12:56 | Reagovat

vôbec to nebolo zmätené ... úplne super si opísala, to ako bol v kóme ... a tá veta, keď sa prebral bola krásna :3 totálne romantické :) :)

5 Zuzu Zuzu | Web | 26. ledna 2013 v 19:29 | Reagovat

To je krásné :))))

6 <LaDy MargaretH> <LaDy MargaretH> | Web | 29. ledna 2013 v 8:24 | Reagovat

aaach, nádhernej blog ^^ ... píšu si tě do SB ;)

7 Alyssa Alyssa | Web | 29. ledna 2013 v 17:06 | Reagovat

Zrovna jsem si stahovala písničku od Adama a narazila na tvuj blog :) Neměla bys chut na nový dess?Pokud ano tak na mem blogu je zdroj na objednej si :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama