I wanna lose my mind, like a maniac

Líbí se ti moje psaní a nevadí ti 1D? So C'mon! → We have to tell them

I'm followed by Mr. Hangover (Shin) and Perrie Edwards!

Challenge Accepted 03.

11. června 2013 v 0:01 | LambertGirl |  Challenge Accepted
Hey guys! :3 Další díl! Tenhle je možná trochu nudnější, věděcký a všechno, ale musí to tam být, jinak by to nedávalo smysl :D Tak sorry, doufám, že to se mnou přetrpíte. Enjoy!


P.S. Zuzu, Tommýš bude až na Zemi, to si ještě počkáš ;D

3.


Adam

"Jsem Bill." Zazubí se na mě a natáhne ruku. To nemyslí vážně, že ne? Zná mě pár minut, nejspíš mi stihl přivodit lehký otřes mozku a chce se kamarádit nebo co? No podle upřímného pohledu v jeho očích usuzuji, že jo. Kouknu na jeho ruku, pak přesunu nevěřícný pohled, i když stále s lehkým úsměvem, na jeho obličej a opatrně mu stisknu předloktí. Asi bych mu měl taky říct, jak se jmenuju, co?
"Adam," utrousím a rychle pustím jeho ruku. Spokojeně se otočí a vyrazí směrem, který jsem určil z mapy. Můj úsměv se prohloubí, když si vzpomenu na jeho výraz, když jsem mu řekl, že by šel naprosto opačným směrem. Zvednu hlavu a zezadu sleduju jeho kulhající postavu. V životě jsem neviděl nikoho tak ukecaného. No, možná to bude i moje zásluha, obyčejně nevyhledávám společnost. Udělám pár dlouhých kroků a jsem zase vedle něj. Mohl bych počkat, až zajde alespoň za roh a pak vyrazit pomalu za ním, ale pak by to nebylo tak zajímavé. Klidně budu poslouchat, co vykládá.
"Takže..." Čekal jsem, kdy začne. Nevydrží mlčet moc dlouho, vsadil bych se, že mluví i ze spaní. Možná když jí. Ale někteří jsou schopni kecat i u jídla. Natočím hlavu jeho směrem, aby viděl, že ho slyším. Ale myslím, že by klidně mluvil, i kdyby ho všichni kolem něj naprosto ignorovali.
"Proč si myslíš že tam jdeme?" Pokrčím rameny, to bych taky opravdu moc rád věděl. Jeho tichý povzdech neujde mému sluchu. V duchu se uchechtnu. Asi opravdu není lehké se mnou mluvit. Zvlášť v jeho případě.
"Super... Ta ženská, se kterou jsem předtím mluvil, říkala něco o novým týmu." Takže s tímhle trdlem já jako budu v nějakým týmu? No tak to budu rád, když se dožiju dalšího roku. Zastavím se a prohlédnu si štítky nad dveřmi, kolem kterých jsme zrovna prošli. Nad jedněmi je nápis Centrální místnost. Pokud se nespletl, měli bychom být tady.
"Co je?" Otočí na mě zmatený pohled a já ukážu palcem na dveře za sebou.
"Jsme tady." Senzor vedle dveří přímo vybízí k prozkoušení. Ale předpokládám, že se nestane vůbec nic. Taky že ne. Položím dlaň na hladký, lesklý povrch, ale dveře zůstávají zavřené. Tak nic no, aspoň jsem se snažil.
"Na tyhle dveře si musíte nechat zkontrolovat sítnici, pánové. Konečně jste tady. Šéfová začínala být nervózní." Cuknu sebou, stejně jako Bill, který začne švihat ocasem ze strany na stranu. Otočím hlavu za zvukem a spatřím mladého kluka, kterému zpod tmavých vlasů koukají bělostná ouška. Fakt super, další kočkovitý. Předpokládám, že tohle je přímo Cattum, čistokrevná kočka. A já se můžu jít zahrabat. Ani nechci hádat, co si o mně, jakožto psovitém, asi můžou myslet. Když mu přes oko přejíždí rudý paprsek, ani se nepohne, pak se napřímí a otočí se na nás.
"Jmenuju se Jack. Vy asi budete Adam a Bill, mám pravdu?" Bill zaraženě kývne, to je snad poprvé za těch pár minut, co mu došla slova. Já jeho otázku přejdu zamračením a odvrácením pohledu. Raději sleduju místnost, která se skrývá za dveřmi. Je zařízená v bílých barvách, ale stěny jsou kovově stříbrné. Pravděpodobně to zase bude titanium. Uprostřed místnosti stojí oválný stůl, za kterým sedí, zády k nám, žena s dlouhými hnědými vlasy, z lopatek jí vyrůstají dvě dlouhá hnědá křídla. Když slyší hlas toho Jacka, rychle vstane a otočí se k nám. Velké žluté oči jsou ztmavlé netrpělivostí, když kráčí k nám.
"To jste si opravdu nemohli dát ještě víc načas?" zasyčí na nás vztekle, Bill o krok ucouvne a vykuleně na ni zírá.
"Klid, šéfová. Jsou tady, ne? A myslím, že tři hodiny ještě neuběhly."
"Ne. Ale na těch pěti minutách už skoro nezáleží!"
"V naší situaci záleží na minutách." Podívá se jí přímo do očí a ona, světe div se, zmlkne. Kam jsem se to dostal? Nikdo neumí držet klapačku dýl než pět vteřin.
"Dobrá, Jack má pravdu. Asi by bylo horší, kdybyste přišli i o těch pět minut později. Posaďte se." Pokyne ke stolu, ale já stojím stále na místě.
"No tak. Nedoslýcháš? Předpokládám, že s těma tvýma ušima slyšíš dobře. Posaď se." Zavrtím odmítavě hlavou, už to začíná. Když nejsem šlechetná šelma kočkovitá, případně létavý dravec, jsem podřadný druh.
"Co se tady děje? Proč tu jsem?" dostanu ze sebe naštvaně.
"Sedni si a dozvíš se to. No tak, já tě nekousnu. To bych se měla bát spíš já tebe." Protočím oči a povzdechnu si. Pomalu se blížím ke stolu, následně se svalím na jednu z židlí, pokud možno nejdál od všech ostatních. Což jde poněkud těžko, vzhledem k tomu, že ten stůl je docela malý.
"Předpokládám, že ty jsi Bill a támhle náš drahý a velice sdílný Canis je Adam." Bill kývne hlavou a zdrženlivě se usměje. Ten kluk je prostě miláček všech. Usmívá se co to jde, na nikoho není zlý, snaží se spřátelit s každým, koho kdy potkal. No jistě.
"Adame," osloví mě létavá a já zvednu hlavu.
"Já tě nijak neshazuju proto, že jsi psovitý. Předpokládám, že to ti celou dobu leží v žaludku." Zamrkám. Ta ženská umí číst myšlenky nebo co?
"Máme tě tu, protože bez tebe a Billa jsme ztracení. Máte určité nadání, které my potřebujeme." Slyším Billovo zalapání po dechu, já se jen bez mrknutí dívám do žlutých očí před sebou. Jak se to dozvěděla? Jsme snad všichni sledovaní? O tomhle neví nikdo. Jenom já.
"Těžko se to popisuje, ale předpokládám, že vám stačí oznámení, že naši agenti umí pracovat dobře, nenápadně a tiše. A možná vás potěší oznámení, že nejste jediní."
"Co se tady děje?" Odsekávám každé slovo zvlášť, na každé dám zvláštní důraz.
"Dobrá, asi bych vám to měla říct, pokud nechci skončit rozcupovaná na kousky. Předpokládám, že znáte teorii vzniku Hybracidu a života na něm."
"Myslíte evoluci?" kníkne Bill.
"Ne, tu nemám na mysli. Myslím to, co se stalo před evolucí. Jak látky v naší vodě zmutovaly lidskou a zvířecí DNA. Nikdy jste nepřemýšleli, kde se tam ty lidské buňky vzaly, když před Velkým třeskem Vesmír neexistoval? Jak by se mohly buňky vytvořit jen tak z ničeho? Tuto verzi uslyšíte od každého mláděte, kterého se zeptáte. Tato verze je totiž vyhovující pro klidné, mírumilovné a sebedůvěřivé obyvatelstvo. Naneštěstí, tato verze není pravdivá. Chcete slyšet pravdivý příběh?" To je snad jasné že chceme, ne? Bill horečně zakývá hlavou, ale Strigiformes se dívá na mě a čeká na můj ohlas. Zavrčím, ale kývnu hlavou. Chce mě opravdu donutit komunikovat nebo se mi to zdá?
"Teorie Velkého třesku není potvrzená, ale všichni vědci věří, že tomu tak je. Také jistě víte, že naše sluneční soustava není jediná ve Vesmíru. Pro nás je ale důležitá jedna galaxie, v níž je jedna sluneční soustava, jejíž hvězda, neboli slunce je pojmenované velice originálně. Slunce." Odfrknu si, ale nekomentuju to.
"Obíhá kolem něj celkem osm planet, ale jenom třetí z nich je obyvatelná."
"Obyvatelná? Myslel jsem, že Hybracid je jediná obyvatelná planeta ve Vesmíru."
"Upravená verze," připomene mu Jack a založí si paže na hrudi. Zřejmě už příběh slyšel, což ho ale neodrazuje od poslechnutí si jej znovu.
"Ano. Kde jsem skončila? Ach, třetí planeta. Nazývá se Země. A její obyvatelé jsou lidé."
"Počkat, lidé? Jako ti lidé?" Nemusím ani otevřít pusu. Bill všechny otázky položí sám.
"Přesně ti. Nebudu vám vysvětlovat, jak vznikli lidé, je to moc zdlouhavé a únavné. Raději vám vysvětlím, jak se jejich buňky dostaly tisíce a tisíce světelných let daleko až na Hybracid. Kdysi, vlastně to nebylo tak dávno, a to je na tom to nejzvláštnější. Prezident státu, zvaného Amerika se rozhodl, že by se měl celý jejich svět pojistit proti případným nevyléčitelným chorobám, vymírání ostatních živočichů, kterému mimochodem oni sami dost napomáhají, zkrátka zániku života na jejich planetě. Zorganizoval tedy velkou akci, která obsahovala odebrání vzorku DNA všech nevymřelých zvířat na planetě Zemi a co nejvíce vzorků DNA naprosto zdravých lidí, bez jakýchkoliv dědičných chorob nebo takových chorob v rodokmenu. Nebylo jich mnoho, ale dost na to, aby byl spokojený. Pak nechal postavit podzemní kryt. Tak, aby byl chráněn před veškerými venkovními vlivy. Jenže ho nechal postavit na tak hloupém místě, kde bylo narušené časoprostorové pletivo. To zapříčinilo, že se tam objevila malá, ale přesto pracující mezera v časoprostoru, tak zvaná červí díra. Ta přenesla vzorky DNA časem miliony let zpátky a prostorem miliony světelných let daleko. Procesy, které vytvářejí červí díru ale nejsou vhodné pro žádný živý organismus. Proto dvojitá šroubovice lidí zmutovala a umožnila zvířecí DNA propojení."
"Takže... Chcete říct, že jsme... výsledky jakéhosi pokusu? Jenom snahy o zachování života?"
"To si děláte srandu, ne?" Vyhrknu dřív, než se stihnu zadržet.
"Ne, naneštěstí si nedělám legraci."
"A co tady děláme my?"
"K tomu se dostanu. Každopádně, červí díra se na pár let uzavřela. Ale, kvůli stále narušenému časoprostorovému kontinuu, netrvalo dlouho a objevila se znovu. Jenže to už bylo v době, kdy se na vzorky dávno zapomnělo a v krytu se skladoval toxický odpad. To je zkrátka odpad plný přírodu ničících látek, proto ho lidé skladují v podzemních krytech. Naneštěstí nevíme, kde přesně je tento kryt umístěn."
"Proč ten odpad jednoduše nezničí?"
"Nemají na to prostředky, v tomto ohledu jsou technicky i vědecky zaostalí."
"A co my s tím?" Prohodím a zhoupnu se na židli dozadu.
"Co vy s tím? Já jsem vám to neřekla? Vy budete ti hrdinové, kteří červí díru a s ní spojené komplikace nadobro zničí!"
"Ale proč my?" Zeptá se tichým hlasem Bill.
"Myslím že je načase to říct nahlas. Vy dva, totiž s Jackem vy tři, máte něco, co my ostatní ne."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje příběhy?

Jasně!
Hmm, nic moc...
Ne, je to hnus

Komentáře

1 Elle Ratliff Elle Ratliff | Web | 11. června 2013 v 7:21 | Reagovat

Wooohooou!!! :D
Mega super! :33
(To je všechno co ze mě dostaneš :-D )

2 GrencA GrencA | 11. června 2013 v 18:47 | Reagovat

Ů-žas-né! :3
:D

3 Karin Karin | 11. června 2013 v 22:14 | Reagovat

Zatím je to velíce zajímavé. :D

4 LambertGirl LambertGirl | Web | 13. června 2013 v 15:03 | Reagovat

[1]:
[2]:
[3]: Díky moc :3 budu se snažit, aby to bylo mega super, úžasné a zajímavé i nadále :D

5 Zuzu Zuzu | Web | 17. června 2013 v 22:36 | Reagovat

hm... tak dík pěkně no :D
ale super, už se těším na další :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama