I wanna lose my mind, like a maniac

Líbí se ti moje psaní a nevadí ti 1D? So C'mon! → We have to tell them

I'm followed by Mr. Hangover (Shin) and Perrie Edwards!

Challenge Accepted 04.

5. července 2013 v 16:17 | LambertGirl |  Challenge Accepted
Hey guys! K tomuhle nemám co říct, jedině snad... že se mi to nelíbí, ale to je fuk :D



4.


Jack

Výraz v jejich tvářích, když poslouchají její vyprávění, je k nezaplacení. Teda, jenom výraz toho kočkovitého, Canis má kamennou tvář celou dobu, už od okamžiku, kdy jsem ho spatřil poprvé. Přitom se klidně vsadím, že úsměv by mu slušel. A to hodně.
"Ale proč my?" ptá se roztřeseným hlasem ten ukecaný, Bill.
"Myslím že je načase to říct nahlas. Vy dva, totiž s Jackem vy tři, máte něco, co my ostatní ne," pronese s naprostým klidem šéfová, oči stále upřené zpříma do šedomodrých očí mlčícího Adama. Já se jen sebejistě usměju, protože Bill se na mě nedůvěřivě zadívá.
"I kdyby. To nás jako chcete poslat na cizí planetu neznámo kam, abychom zničili červí díru neznámé velikosti a neznámé polohy?" Adam se zamračí ještě víc, i když před pár sekundami bych nevěřil, že je to možné.
"Tady to někomu pálí."
"Jak mi dokážete, že to mám? To vaše údajné nadání." Měl by hlas používat častěji, protože když nemluví, o hodně nás ochuzuje. Na slovo nadání dá zvláštní sarkasticky dramatický přízvuk.
"Ale Adame. Snad bys ho před námi schválně netajil."
"Mám na výběr?" Žena nakloní hlavu do strany a zamrká.
"Takže nemám," povzdechne si.
"Pravděpodobně bych s vámi měl začít spolupracovat, pokud mám být jako v týmu." Z hrdla se mu vydere tiché frustrované zvířecí zavrčení a odtrhne pohled od jasné žluti jejích očí, založí si ruce na hrudi a odfrkne si. Létavá se pro sebe usměje a já si ulehčeně oddechnu. Kdyby nespolupracoval, mohla by jít celá planeta do kytek.
"Tak. Nechcete nám sami prozradit, jaké schopnosti přesně máte?" Adam se podívá koutkem oka na Billa, který mu pohled opětuje. Vypadá to, jako by se na něčem beze slov domlouvali. I když nevěřím, že by se mohl zrovna Bill domlouvat beze slov, zřejmě to funguje.
Dlouhovlasý se zhluboka nadechne a začne: "Nejdřív mi řekněte, co má on." Nepřekvapí mě, když ukáže na mě.
"A jakou má roli," doplní ho Adam a upřou se na mě tři páry očí.
"Už jsem tu týden. Dostal jsem zprávu totožnou s tou vaší, taky jsem měl strach. Řekli mi v podstatě to stejné, co vám. Že mám nadání a potřebujou mě. A že mi přibudou dva členové týmu. Akorát moje nadání není zdaleka tak super jako to vaše, ale přesně se hodí pro mou funkci. Budu naši jednotku řídit odsud, z Hybracidu. Vyhledávat informace, pomůžu vám začlenit se mezi lidi. Moje nadání je smysl pro techniku a elektroniku. Pomohl jsem vymyslet, jak opravit pletivo časoprostoru, aby se tam červí díra neobjevila znovu."
"Fajn, to mi stačí. Mám větší fyzickou sílu než ostatní," vychrlí Bill na jeden nádech, pak se podívá znovu na Adama, který si zamyšleně kouše ret.
"Tak co, řekneš to ty, nebo to mám říct já?" prohodím s klidem a on na mě otočí svůj podmračený pohled.
"Jo, už to tu víme všichni, až na Billa." Pravděpodobně je právě tohle cesta k jeho pochopení, že pojem přátelé by se mohl vztahovat na nás všechny. Žádná milá cesta neexistuje, musí se na něj přímo.
"Fajn. Mimikry," zavrčí, až mu skoro nejde rozumět.
"Takhle tomu říkáš? Elegantní. Vlastně to přesně sedí. Mimikry." Jeho napnuté svaly se uvolňují, ale dál na mě zírá s nezakrytým nepřátelstvím. Klidně jeho pohled oplácím, až dokud nám Bill nezamává rukou mezi obličeji.
"Haló! Já to nechápu! Jaký mimikry?" Taky jsem nechápal, když mi to řekli. Pak jsem se ptal, jestli není ještěr a nemá v sobě geny chameleona. Když mi bylo řečeno, že je Canis, byl jsem ještě zmatenější než předtím. Pak mi oznámili, že já sám mám nadání pro elektrotechniku a všechno ostatní šlo stranou. Začalo mi to docházet, všechno to, čeho jsem si všímal už dřív.
"To znamená, že dokážu splynout s okolím," připustí klidnějším hlasem a poškrábe se na týle.
"Wow! Jako - jen tak? Prostě chceš a zmizíš?" Bill vykulí oči, ani si neuvědomuje, že by si Adam mohl připadat jako nějaký exponát. Ten to ale naštěstí přejde a zavrtí hlavou.
"Ne jen tak. Musím být vlk. Není to tak skvělý jak to vypadá. Neumím bejt neviditelnej, nejsem chameleon." Jeden koutek se mu zvedne a já nevěřícně zamrkám. Je to opravdu úsměv? Nezdá se mi to náhodou? Střelím pohledem k šéfce, která Adama sleduje se stejně překvapeným výrazem, jaký zdobí mou tvář.
"Jistě že nejsi. A nemusíš nám vysvětlovat, jak to funguje. Uvidíme to. Potřebujeme si vás prozkoušet, než vás pošleme do terénu." S mírným úsměvem si je prohlížím, docela rád bych věděl, co se jim honí hlavou. Teda, aspoň Adamovi, Bill na rozdíl od něj komunikuje.
"Počkat počkat. Neříkal jsi náhodu, že jsi součást týmu? Jak jako vás?"
"Já zůstávám tady. Už jsem to říkal. Budu tu potřebnější než tam. A navíc, až se vám podaří nainstalovat na Zemi teleport, budu moct kdykoliv přijet."
"Jistě. Takže jsi v týmu, ale krk tu nastavujem my," povzdechne si Adam.
"Já jsem si to nevybral," pokrčím rameny klidně. Adam protočí oči a koutkem oka se podívá na Billa. Tak teď nechci vědět, na co myslí. Urážky mé osoby poslouchat nepotřebuju. Nejsem na to zvědavý. Počkat, nežárlím náhodou tak trochu? Ne, to nebude tím. Určitě ne. Proč taky?
"V čem spočívá ta zkouška?" zajímá se Bill se zvednutým obočím.
"Ano, ta zkouška. Vlastně to celé visí na Jackovi. Můžeš?" pobídne mě žena rukou, abych jim to vysvětlil sám. No, tohle by mohlo být zajímavé. Nadechnu se a začnu.
"Pravděpodobně vám nevysvětlím, jak přesně to funguje, stačí vám, co to přibližně umí. Je to velká místnost, říkáme jí simulační. Vytvoří simulaci prostředí, se kterým byste se mohli na Zemi setkat. Všechno bude mít skutečné rozměry, dokonce i budovy. Je to největší místnost na meziplanetárním oddělení. Všeho se budete moct dotknout, budete moct mluvit s lidmi, pokud tam nějací budou." Usměju se na Billa, který má doširoka otevřené oči a pootevřenou pusu. Adam mě opět pouze provrtává rentgenovým pohledem.
"A kdy to bude?" ptá se znovu Bill.
"Co nejdřív," objasním a sklopím pohled k zemi. Fajn, tak se cítím trochu provinile, mají pravdu. Já si hezky budu sedět tady a oni... Ale jak jsem řekl, nevybral jsem si to.
"Fajn. To znamená dnes?"
"Nejspíš." Adam po mé strohé odpovědi zprudka vstane a uhladí si imaginární záhyby na své kombinéze.
"Tak jdeme, ne?"
"Počkat, to ti stačí? Přesvědčili jsme tě? Žádné další otázky?" divím se a teatrálně kulím oči. Uchechtne se a tentokrát mu úsměv na tváři zůstane. Oplatím mu ho, je to nakažlivé.
"Ehm, takže, kam jdeme?" Bill následuje jeho příkladu a taky se postaví na nohy.
"Za mnou," pronese šéfová a vyrazí ze dveří. V levém opeřeném křídle jí občas cukne, jako by měla nějaký tik nebo co.
"Hej hej hej! Ještě neznáme vaše jméno." položí Bill po několika zatáčkách otázku mířenou na létavou.
"To není důležité," odsekne a zastaví se. Jsme tady. Poodstoupí a nechá mi prostor pro otevření dveří. Skloním se a nechám koherentní paprsek světla přečíst informace v mém oku. Po napřímení se mi naskýtá pohled na obrovskou kulovitou místnost jejíž stěny jsou vytvořeny z velkých kovových plátů. Do prostoru vede asi dva metry dlouhý můstek, jakési molo, kde je umístěn ovládací panel. Billova ústa se zkroutí do přesného O, dokonce i Adam stěží skrývá nadšený údiv. Tiše se zasměju a postoupím dopředu. Kliknu na pár tlačítek, díky tomu se spustí systém a se syčivým zvukem se objeví pohyblivá plošina asi deset centimetrů nad zemí.
"Už jsi to zkoušel?" Adam podezíravě přimhouří oči a já se tentokrát zasměju nahlas.
"Jasně. Je to skvělé. Pojďte," pobídnu je a nastoupím opatrně na plošinu.
Za sebou slyším jeho mumlání. "Skvělý. To určitě." Horšího pesimistu jsem nepoznal. Zavrtím hlavou a milostivě počkám, až se oba uvolí stoupnout si na bílý čtverec o velikosti asi dvou metrů čtverečních, abych mohl šlápnutím na příslušný pedál uvést provizorní vozidlo do pohybu. Velice pomalu míří ke dnu místnosti, zatímco jim vysvětluji, co po nich budeme teď chtít.
"V holomístnosti vám ukážu různá prostředí, častá na zemi. Musíte spolupracovat a vždy se dostat na opačný konec místnosti, pokud možno nenápadně nebo ještě lépe nepozorovaně. Rozumíte?"
"Nejsme zaostalý," zavrčí Adam podrážděně a já zavřu pusu. No fajn, ať si chlapec poradí, když je tak chytrý. Pokrčím rameny a nechám je sestoupit na zaoblenou zem. Nechám se vyvézt zpět nahoru a zapojím mikrofon.
"Připraveni?" pronesu do něj a oba dva nepřesvědčivě kývnou hlavou.

"Tak fajn," zašeptám si pro sebe a začnu pohybovat různými páčkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje příběhy?

Jasně!
Hmm, nic moc...
Ne, je to hnus

Komentáře

1 Karin Karin | 5. července 2013 v 21:28 | Reagovat

Moc se mi ta povídka líbi jsem zvědava jak se budou k sobě chovat. :-?  :D

2 Elle Ratliff Elle Ratliff | Web | 8. července 2013 v 21:31 | Reagovat

To-je-super! :33
Mají zajímavý vlastnosti, jsem zvědavá jak to bude probíhat, zvlášť když to vypadá, že Jack s nimi hned od začátku nebude :D Povedlo se ti to :)

3 Zuzu Zuzu | Web | 24. července 2013 v 1:36 | Reagovat

Luxus, jsem zvědavá na další průběh :)

4 ^^♥Carrie Laurie♥^^ ^^♥Carrie Laurie♥^^ | Web | 17. prosince 2014 v 12:36 | Reagovat

Ahoj. Funguje tvůj blog ještě?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama